Porovnání metod detekce úniku chladiva:
1. Metoda mýdlových bublin: Detekuje úniky pozorováním bublin; nízké náklady, jednoduché, ale necitlivé na mikro-netěsnosti, nepohodlné ovládání, vhodné pro předběžné kontroly a lokalizaci velkých úniků.
2. Elektronický detektor netěsností: K detekci používá senzor; vysoká citlivost, přenosný, ale náchylný k rušení a vyžaduje údržbu; nejběžněji používaná metoda pro přesné umístění netěsností při opravách.
3. Fluorescenční detekce netěsnosti: Používá ultrafialové světlo k vybuzení fluorescence; intuitivní, přesný, sledovatelný, ale vyžaduje předchozí přidání fluorescenčního barviva a jde o post-detekční metodu; vhodné pro hledání obtížně{2}}zjistitelných-mikro-úniků a pro pravidelnou údržbu.
4. Infračervená zobrazovací metoda: Detekuje teplotní rozdíly; efektivní, dlouhý-dosah, intuitivní, ale extrémně drahé; vhodné pro rychlé třídění velkých systémů a složitých potrubí.
5. Metoda tlakové zkoušky: Detekuje změny tlaku; vysoce spolehlivý a slouží jako konečný ověřovací standard, ale nedokáže určit místo úniku a je časově-náročný; slouží k potvrzení vzduchotěsnosti systému po opravách.
